Pamatuješ ten moment, kdy ti v prsou zabuší srdce, protože ušima slyšíš šustění a pak se mezi stromy objeví náznak těla, rohy, ocas? Já jo. A právě tohle je důvod, proč stojí za to vyrazit z města a hledat divočinu tady u nás. Ne v zoologické kleci, ale v krajině, která voní mechem, hlínou a prachem po dešti. Takhle to myslím: česká krajina má svoje divoké kouty, kde můžeš potkat zubra, jelení bandu nebo skupinu divokých koní tak blízko, že bys téměř poslouchal jejich dechy. Ten pocit je opravdový. A ano, dá se to bezpečně a s respektem.
Milovice a zubři na stepích po bývalém vojenském prostoru
Představ si široký pás suché trávy, staré asfaltky z vojenských časů a sklony lemované křovisky. To místo je Milovice, kousek od Prahy, kde se příroda v posledních letech vrací. Do toho prostoru byly nasazeny stáda evropských zubrů a volně žijících koní. Oni tam nejsou za plotem jako v zoo. Pobíhají po planinách. To dělá ten moment intenzivní.
Tip: největší šance vidět zubra máš v klidném dopoledni nebo těsně před setměním. V létě jsou zvířata častěji u vodních zdrojů. My jsme tam jednou stáli ticho u lesíka a sledovali skupinu, jak se pomalu pasla. Je to o trpělivosti. Přines si dalekohled, opatrné boty a skrytou trpělivost.
Co dělat a co ne. Nechoď přímo mezi zvířata. Neběž. Nehraj si na krmiče. Zvířata se mohou chovat nepředvídatelně. Respektuj značené cesty a pravidla místních správců rezervace. Pokud chceš víc informací o ochraně a pravidlech v národních parcích, doporučuju mrknout na Oficiální stránky Národního parku Šumava, kde najdeš obecná pravidla, které platí i pro jiné chráněné oblasti.
Šumava a jelení pozorovatelny v jejich přirozeném prostředí
A teď si představ Šumavu. Je to ticho, které má barvu. Vzdálené kroky, mlha přes rašeliniště, a v dálce obrys jeleních paroží. Na Šumavě fungují jednoduché pozorovatelny a krmelce, které správci parku využívají k vědeckému pozorování a k ochraně populace. Ty pozorovatelny nevypadají dramaticky. Jsou to dřevěné skrýše, kam si sedneš, zavřeš dveře a sleduješ. Jeleni přicházejí, často za soumraku nebo brzy ráno. V září a říjnu, v době říje, začne show: ryk jeleni, souboje o samice, jiskry v tichu. To je chvíle, kterou si lidé pamatují dlouho.
Jak se připravit. Přijď před rozedněním nebo zůstaň do soumraku. Vezmi teplé oblečení, protože ranní Šumava je chladná i v létě. Buď ticho. Vzduch nasává každý zvuk. Fotoaparát s delším objektivem oceníš víc než pokusy o přiblížení. A co dál? Respektuj, že pozorovatelny slouží i vědcům. Chovej se tak, aby ses stal součástí scény, ne rušivým elementem.
Kde najít další „safari“ v Česku a praktické tipy pro bezpečné pozorování
Myslíš, že v Česku končí divočina u dvou míst? Ne. Je tu spousta nejrůznějších koutů. Podyjí má skryté rokle s daňky a rysi. V Polabí a kolem řeky Sázavy občas zahlédneš volavky a bobry. V Beskydech je večer slyšet srnčí a v pánvi plné luk se objevují lišky. Každý region má svůj rytmus.
Praktické tipy, které opravdu fungují:
Nečekej dramatickou aktivitu přes poledne. Ráno a večer zvířata aktivní bývají.
Použij dalekohled nebo objektiv 300 mm a víc. Blízkost není vždy bezpečná blízkost.
Oblékni se do matných barev. Lesní zelená, hnědá. Nebuď billboardem.
Mlč a pohybuj se pomalu. I lehký šustot listí může zvířata vyděsit.
Nesnaž se zvířata krmit. K tomu vede špatná zkušenost a nemoc.
Pokud jsi s dětmi, drž je blízko. Vysvětli jim pravidla. Dětská zvědavost je krásná, ale často nebezpečná.
Respektuj značení a uzavřené oblasti. Správci parku to neuzavřeli proto, že mají špatný den. Uzavření znamená důvod.
Fototipy. Nefoť přes sklo auta, pokud můžeš vyjet na místo a vystoupit bezpečně. Použij stativ při nízkém světle, nastav vyšší ISO jen když to opravdu potřebuješ, a pamatuj, že ticho je lepší než video s hlasitým zoomem. Zapomeň na blesk. Stačí jedna panná zvířata a může to zkazit víkend i jim.
Bezpečnost pro člověka a zvěř. Někdy třeba couvnout. Pokud se zvěř přiblíží, nemluv nahlas, nejed na ni pohledem; pomalu ustup. Nedělej prudké pohyby. V případě setkání s divokým prasetem nebo se stádem jelenů se snaž najít bezpečné místo za stromem nebo kamenem, klidně jim ustupovat po rovné trase, ne utíkat panicky. V horách může být situace složitější — informuj se u hlídky parku, co dělat na konkrétním úseku.
Když chceš víc než náhodné setkání. Hledejte lokální průvodce. Místní lidi znají trasy, zvyk zvířat a bezpečnostní pravidla. Průvodce umí nasměrovat tvůj zrak tam, kde fotka a zážitek budou stát za to. Některé rezervace pořádají večerní pozorování s průvodcem a dětské programy, které vysvětlí, proč se zvířata chovají tak, jak se chovají.
Osobní příběh jako malá lekce. Jednou jsme s kamarádem čekali ve šumavské pozorovatelně. Bylo tak ticho, že i chvění dlaně znělo jako krok. Pak přišlo stádo daněk. Jeden z nich zvedl hlavu, zadíval se přímo na nás a my skoro zapomněli dýchat. Chvilka trvala pár sekund, pak pokračovali a zmizeli zpátky mezi stromy. Ten moment zůstal. Ne proto, že byl velký, ale proto, že byl pravý. To je důvod, proč tímto směrem jezdit.
Co dělat v případě, že chceš zvíře jako součást delší dovolené. Naplánuj nocleh u vstupu do parku, vyraz na lov pohledu z pozorovatelny, doplň to šnečím tempem toulavé turistikou. Dobře se připrav: mapa, fyzicky pohodlné boty, voda, kompas nebo plně nabitý telefon. A když si rezervuješ průvodce, zeptej se ho, jaké sezónní změny očekávat. Někdy stačí pár dní jiného plánu a zvířata se přesunou do jiné části údolí.
Několik konkrétních míst, která stojí za to prozkoumat: Milovice pro zubry a stepní kouzlo, Šumava pro jelení rande a pozorovatelny, Podyjí pro rozeklané údolí s dančími stopami a lužními lesy, Beskydy pro srnčí kolony u lesních cest. A když se chceš dozvědět oficiální informace a pravidla pro návštěvu národních parků, mrkni na Oficiální stránky Národního parku Šumava.
A nakonec jedna věc, kterou si chci nechat napsanou jako radu přáteli: choď tam s respektem. Divoká zvířata nejsou rekvizity pro fotku. Jsou to živé bytosti s rytmem, který si zaslouží, abychom ho poslouchali, ne rušili. Když se naučíš čekat a pozorovat, občas tě odmění okamžikem, který zapomeneš jen těžko.