Znáš ten pocit, kdy stojíš před starým domem, sejříš krk a přemýšlíš: tady se to stalo. A přitom často nevíme, co přesně. My jsme zvyklí koukat po velkých památkách, ale místa, kde se rodily nápady, co změnily svět, jsou někdy tišejší, méně nápadná. Tento text tě chce pozvat na výlet do takových koutů — do dílen, k laboratořím, na nábřeží a do továren. Půjdeme po stopách lidí, jejichž vynálezy nosíme v kapse, nosíme na očích nebo kterými jezdíme. A taky si ukážeme, kde na ně narazit dneska, když vyrazíš na výlet po Česku.
Křižík a světlo, co našlo cestu
Představ si Prahu na konci 19. století. Ulice jsou špinavé od koňského hnůj, večer tma hustá jako deka. A pak se objeví světlo, které není jen o loučích. František Křižík přišel s vylepšeným obloukovým světlem a s nápady na elektrifikaci drah. Je to ten typ vynálezce, co uměl spojit techniku s okázalou show — světelné instalace na výstavách, elektrické osvětlení ostentativně nasazené na výstavišti.
A co je dneska nejlepší místo na stopování jeho práce? Vydej se na Výstaviště v Praze. Najdeš tam Křižíkovu fontánu — orchestr vody a světla, která nosí jeho jméno a atmosféru. Pokud se ti chce víc do techniky, vystavujícím bratrem v duši je Národní technické muzeum, kde jsou vystaveny dobové přístroje a příběhy těch, kdo přinášeli elektřinu do měst. Když tam vstoupíš, uvidíš součásti, které kdysi znamenaly rozdíl mezi tmou a světlem, a najednou ti dojde, že každý pouliční lustr má svůj malý rodokmen.
Křižík nebyl jen umělec světla. Stavěl i trolejbusy a malé elektrárny. Procházka kolem starých tratí, kde jezdily první elektrické tramvaje, tě vrátí do doby, kdy každý takový projekt znamenal revoluci v pohybu měst.
Wichterle a kontaktní čočky vyrobené v kuchyni
Tohle je moje oblíbená část. Otto Wichterle — jméno, které možná slyšíš v chemických učebnicích, ale ne v turistických průvodcích. Tenhle člověk stvořil měkké kontaktní čočky. A ne v drahém high-tech centru, ale částečně doma, v kuchyni. Představ si malý byt, kuchyňskou linku a jednoduchý rotační přístroj postavený z dětského stavebnice Merkur. Tenhle detail mě vždycky rozesměje a potěší zároveň. Není to ideální obraz génia na pódiu, ale to je přesně to — genialita, která si poradí s tím, co má právě po ruce.
Wichterle pracoval s poly(2-hydroxyethyl methacrylate), známým jako pHEMA, a udělal z něj materiál, který dýchá a drží tvar. Tenhle drobný zázrak změnil životy milionům lidí, kteří nosí čočky dneska. A místo, kde se s tím dá spojit turistika? Není to monumentální palác. Je to Praha v místech, kde se psala laboratoř v malém měřítku — a samozřejmě i expozice a sbírky v technických muzeích, kde se dají najít původní přístroje a rekonstrukce jeho pokusů. Když stojíš u těch přístrojů, vidíš, že